Komplexní fyziologická diagnostika

Test je založen na fyziologicky řízeném stupňovaném protokolu, který vychází z dlouhodobého výzkumu a praxe.
Na rozdíl od klasických rampových testů nezvyšujeme zátěž podle času, ale podle toho, zda tělo dosáhlo stabilního vnitřního stavu (homeostázy).

Používáme upravenou strukturu typu 3–1–3 / 5–1–5, kde má každý krok jasný fyziologický význam.

Opakování stejné zátěže není chyba ani formalita — je to klíčová část diagnostiky.

Smysl druhého kroku

Cílem není zvýšit výkon, ale:

• sledovat, jak tělo reaguje v hraniční situaci

• rozlišit skutečný limit od dočasné kompenzace

• pochopit, který systém selhává a který ho „zachraňuje“

První expozice zátěže ukazuje reakci na stres.
Druhá expozice stejné zátěže ukazuje schopnost udržet rovnováhu.

Právě zde se často projeví:

• zpožděné reakce jednotlivých systémů

• skryté limity, které rampový test nikdy neodhalí

• rozdíl mezi „zvládnu to“ a „udržím to“

Test je postaven na současném sledování více fyziologických signálů, nikoli na jednom parametru.

Sledujeme zejména:

• VO₂ a VO₂max – velikost aerobního „motoru“

• Ventilaci a dechové vzorce – efektivitu dýchání

• Srdeční odpověď – stabilitu, drift, reakci na zátěž

• SmO₂ (svalovou oxygenaci) – lokální využití kyslíku

• Metabolickou odezvu (laktát) – produkci, stabilitu a schopnost zpracování

• Časové vztahy mezi systémy – kdo reaguje první, kdo dohání, kdo selhává

Nezajímá nás jen kolik, ale jak rychle, jak stabilně a za jakou cenu.

Fyziologické systémy nereagují současně:

• srdeční systém má jinou dynamiku než metabolismus

• dech reaguje jinak než svalová oxygenace

• laktát potřebuje minimálně 4–8 minut, aby dal smysluplnou informaci

Jakmile kroky zkrátíte:

• ztratíte metabolickou odezvu

• nutně začnete spekulovat místo měřit

• limity se zamění za kompenzace

Proto:

• kratší test ≠ přesnější test

• fyziologie potřebuje čas, ne rychlost

Neptáme se jen:

„Kolik výkonu zvládnete?“

Zajímá nás jakým způsobem výkon vzniká a kde se začíná rozpadat.

Konkrétně sledujeme:

• Co se zhoršuje jako první a proč 

  • Zda výkon limituje dýchání, svalová práce, kardiovaskulární odpověď nebo metabolika — a v jakém pořadí k tomu dochází.

• Rozdíl mezi subjektivním pocitem a fyziologickou realitou (RPE)

  • Jak náročná je zátěž pocitově a který systém ji takto „hlásí“ jako první.

  • Zda sportovec končí kvůli pocitu „nedostatku dechu“, nebo kvůli lokálnímu svalovému selhání — a zda tomu odpovídají objektivní data.

• Kdy se systémy rozcházejí

  • Typicky situace, kdy RPE prudce roste, ale výkon nebo některé fyziologické parametry se ještě drží — nebo naopak.

• Jak se mění strategie kompenzace v čase

  • Zda tělo zvyšuje ventilaci, zapojuje jiné svalové skupiny, mění ekonomiku pohybu nebo „utíká“ do jiného energetického režimu.

Právě kombinace objektivních signálů (VO₂, SmO₂,, ventilace) a subjektivního vnímání zátěže (RPE) pro dech a svaly nám umožňuje pochopit, který systém je limitem — a který jen reaguje na problém jinde.

To je zásadní rozdíl mezi pouhým měřením výkonu a fyziologickou diagnostikou.

Výstupem testu je:

• kompletní fyziologický profil

• identifikace hlavních limitujících systémů

• jasná interpretace dat (ne tabulka do šuplíku)

• podklad pro smysluplné nastavení tréninku

Nejde o „správné zóny“, ale o správné rozhodování. Pokud někdo tvrdí, že dokáže „přesně nastavit tréninkové zóny“, není to fyziologicky reálné. Lidská fyziologie je živý systém, který se neustále mění v závislosti na únavě, stresu, regeneraci, výživě, prostředí i aktuální formě. Zóny proto nejsou pevné hranice, ale pracovní model reality, nikoli absolutní pravda.

Proto je důležité si ujasnit terminologii. My nemluvíme o „přesném nastavení zón“, ale o odborném odhadu a vytvoření funkčního základu, na kterém lze dál stavět. Tento základ vychází z kombinace více fyziologických signálů, nikoli z jednoho čísla.

Následně je vhodné tento rámec ověřit a jemně upravit v terénu, kde se výkon více blíží reálným podmínkám tréninku a závodění. Právě propojení laboratorních dat s field testy dává zónám smysl — ne jako dogma, ale jako nástroj, který se přizpůsobuje sportovci, ne naopak.

Pro sportovce, kteří stagnují a neví proč

„Mám VO₂max 80+, trénuju poctivě, ale výkon se nikam nehýbe.“
VO₂max sám o sobě ještě neznamená, že budete rychlejší nebo odolnější. Test ukáže, kde se výkon skutečně zadrhává – jestli v dýchání, využití kyslíku ve svalech, energetice, nebo v tom, že jeden systém dlouhodobě přetěžujete a jiný nestíhá.

Pro ty, kdo mají „dobrá čísla“, ale neodpovídající výkon

Papírově všechno vypadá skvěle, ale v závodě nebo delším tréninku se výkon rozpadá. Často nejde o slabý „motor“, ale o nízkou účinnost, špatnou toleranci zátěže nebo nevhodné rozložení intenzit. Test pomáhá pochopit, proč se potenciál nepřeklápí do reality.

Pro hobby i výkonnostní sportovce

Nezáleží, jestli jezdíte pro radost, nebo míříte na výkonnostní cíle. Principy fyziologie platí pro všechny. Rozdíl je jen v kontextu a cílech. Test přizpůsobujeme vaší úrovni, historii a tomu, co od sportu očekáváte, ne opačně.

Pro trenéry, kteří chtějí pochopit mechanismus, ne jen výsledek

Nejde jen o to „kde je práh“, ale proč tam je, co ho omezuje a jak se mění v čase. Test dává trenérům hlubší vhled do reakcí jednotlivých systémů, jejich spolupráce a limitů — a tím i lepší podklad pro rozhodování v tréninku.